Braňo


Jít s kůží na trh. Přiznat barvu. Metaforicky i doslova. To se snadno řekne, ale mnohem hůře dělá. Ovšem zatímco pro většinu lidí jde o rozhodnutí, o volbu, u Romů, zvláště těch s jinou sexuální orientací, jde o nutnost. Nezbytnost. Jinak je šance na šťastný život nulová. 
Ano, je svatou pravdou, že každý má svou třináctou komnatu, v níž má zamčená všechna tajemství. Jenže nemůžete v sobě skrývat z třináctých komnat celou vilu…
Braňo, terénní pracovník v Dětvě, romské osadě na Slovensku, šel s kůží na trh. V prostředí, které je odtržené od zbytku světa, uzavřené, a jehož obyvatelé si vidí nejen do hrnce, ale přímo do duší, to udělal. 
Přestože byste očekávali, že Braňo to bude mít mezi Romy, jejichž společnost je zatížená mnoha předsudky, těžké, je tomu naopak. 
Od začátku své terénní práce v roce 2005 nijak neskrýval svoji queer sexuální orientaci. A přes možná trochu nesnadné začátky, která možná ani nesouvisely s tím, že je „menšina v menšině“, ho komunita bez odsouzení přijala. 
Během šestnácti uplynulých let Braňo klientům poskytoval společně s jeho spolupracovníky pomoc v různých oblastech jako prevence sociálně patologických jevů, sociální zabezpečení, zaměstnání, bydlení, vzdělávání, zdraví, zajišťoval spolupráci se školami a dalšími institucemi. 
„Naše komunita žije v sociálně vyloučeném prostředí. Ovšem to paradoxně způsobuje, že životy jejích obyvatel jsou mnohem více propojené, vztahy všech forem mnohem intenzivnější, než je tomu v majoritní společnosti,“ říká Braňo. A určitě má pravdu. 
Z Braňových zkušeností vyplývá, že ne vždy diskriminovaná společnost diskriminuje někoho slabšího, zranitelnějšího. V jeho případě je to dokonce naopak. Členové romské komunity v Dětvě si navzájem poskytují bezpečné útočiště, v němž - bohužel pouze v něm - mohou být svobodní a sami sebou. 
„Každý každého dokonale zná čili i jinak sexuálně orientované osoby svou orientaci jen těžko skryjí. Ale na druhé straně musím podotknout, že ani nemají důvod něco skrývat, protože každá jinakost v naší komunitě se toleruje,“ dodává Braňo.
Zcela jistě, ale můžeme vyvodit, že také práce Braňa jako terénního pracovníka silně pozitivně ovlivnila vztah obyvatel romské osady v Dětvě k sexuálně jinak orientovaným osobám. Vždyť společně s dalšími „teréňáky“ se více jak patnáct let snaží všemi možnými způsoby zlepšit jejich často neutěšené životní podmínky. Pak už je jedno, jestli jste gay…
Braňo vnímá pozitivní posun během posledních deseti let. Ovšem nikoliv na legislativní úrovni: „Ochrana sexuálních menšin u nás na Dětvě kopíruje celkový stav na Slovensku. Ze strany samosprávy jde o nezájem celkově o menšiny, ty sexuální z toho nevyjímaje. Přijaté zákony se dodržují pouze na papíře, ale skrytá diskriminace a odmítání zde existuje ve velké míře a ve všech oblastech života. Proto prostředí naší osady vnímám jako bezpečnou bublinu tolerance uprostřed někdy kriticky  ve kterém pracuje vnímá jako malou bezpečnou bublinu ukrytou uvnitř obrovské bubliny netolerance – celé země.  
Doufejme, malá bublinu svou tolerancí infikuje bublinu velkou… 
Braňo je jedním z těch, který na tom silně pracuje. I jeho zásluhou LGBT Romové v jeho okolí nejsou vystavováni zdrcujícímu společenskému odsouzení.