Alex

Pochází ze Srbska, je mu 27 let a jeho přáním bylo zůstat v anonymitě. Říkejme mu tedy Alex. Jeho otec je Rom a jeho matka je Srbka. Vyrůstal v malém městě a byl vždy obklopen svými sestrami. Když Alex vyrůstal, choval se jako dívka – například svými pohyby, svou mluvou a návyky, ale Alexe by nenapadlo, že je na tom něco špatně. Od malička věděl, že má jiný vztah k holkám než jeho kamarádi, bral je spíš jako své nevlastní sestry, se kterými rád trávil čas. 

Když bylo Alexovi sedm let, jeho kamarád, se kterým trávili čas a chodili si spolu hrát, jednoho dne nepřišel na jejich sraz. Druhý den Alex přišel za svým kamarádem a zeptal se ho, jestli se něco nestalo, protože včera nedorazil. Odpověď jeho kamaráda byla: „Rodiče mi zakazují s tebou trávit čas, protože cigáni jedí psy“. Lidé z města, ze kterého Alex pochází, mluvili o Romech špatně a zakazovali svým dětem, aby s nimi trávily čas. To vedlo k tomu, že se Alex začal cítit osaměle a nepochopeně ve společnosti, kde vyrůstal. Alex se bál toho, že když se s ním nebaví lidi kvůli jeho původu, tak co by si řekli o tom, že je Rom a ještě k tomu gay, proto se přestal tolik vídat s lidmi a preferoval být sám.

Během středoškolských let si zvykl na to, že ho ostatní šikanují buď kvůli tomu, že je Rom nebo gay. Musel si procházet neustálou šikanou, posměšky a někdy i výhružkám - jednou na něj čekali kluci ze školy, aby ho zbili. Naštěstí měl vždy lidi, kteří ho chránili, ale Alex byl naštvaný, že mu chtějí ublížit. Bylo mu spíše líto chlapců, kteří na to vůbec myslí a chtějí něco takového udělat. Alex řekl: „Vím, že to není jejich chyba, protože vyrostli ve společnosti, kde jsou lidé uzavření. Soudili mě, protože jsem se choval jinak a vypadal jsem jinak." I když si to tenkrát uvědomoval, i tak se cítil zranitelný a nepochopený.

Když bylo Alexovi devatenáct, rozhodl se, že je ten správný čas svým sestrám říct, že je gay. Jeho sestry jsou v tomto ohledu naštěstí více otevřené, a proto s tím neměly problém. Alex má nevlastního bratra, který je také gay, takže to pro něho bylo jednodušší a měl v něm oporu. I když už je to pár let potom, co měl coming out, je to pro něj stále citlivé téma a nerad se o něm baví. 

Když nastoupil na vysokou školu se zaměřením na stavebního technika, neměl zájem navazovat nové kamarádské vztahy. Po předešlých situacích se bál, že se k němu budou chovat jako v minulosti a zase bude terčem posměchu a urážek. Rozdíl mezi vysokou a střední školou je především věk a vyspělost lidí, a tak si začal všímat toho, že se jeho spolužáci staví k určitým věcem jinak a jsou více otevření. Alex se proto přestal bát a našel si nové kamarády, se kterými mohl trávit čas a našel u nich pochopení a podporu. 

Během studia na vysoké škole mu došlo, že by se svým nejbližším přátelům mohl svěřit, že je gay. Někteří s tím byli v pořádku a podporovali ho v tom, ale o některé kvůli tomu přišel. 
Když jednou šel ze svou kamarádkou do baru, kde spolu tancovali a užívali si večer, tak se po nějaké době zastavila a řekla mu, že s nim nechce už trávit čas, protože na něm jde vidět, že je gay a k tomu ještě Rom. 

Stále žije v tom stejném městě, ve kterém vyrostl. Bohužel v něm nemůže být tím, kým je, protože by mu mohlo hrozit nebezpečí. Nemůže být sám sebou, musí si dávat pozor jak mluví, jak se pohybuje a jaké má názory. Alexe neustálé předstírání unavuje a bolí, proto na sobě neustále pracuje a zaměřuje se na magisterské studium, aby se mohl odstěhovat na místo, kde se nebude muset bát a bude mít možnost se projevovat tak, jak si to sám přeje.