Jitka Hatinová

Jitka Hatinová je hrdá, pětačtyřicetiletá Romka. Pochází z malého města poblíž Berouna. Sedmadvacet let žije v heterosexuálním vztahu – v manželství, ale poskytla nám rozhovor z pozice rodiče. Původní profesí je zdravotní sestra. Když byla na mateřské se starší dcerou, otevírala se v Žebráku nová škola pro žáky s postižením. Měla pocit, že toto by mohla být její pracovní cesta, neboť manžel pracoval jako policista ve směnném provozu a s prací v nemocnici by se péče o dceru nedala skloubit. Škola uvítala, že bude mít v týmu zdravotnici a nabídla Jitce pozici vychovatelky ve školní družině a asistenty pedagoga. Brzy se stala vedoucí vychovatelkou a na doporučení ředitelky školy se rozhodla vystudovat magisterský obor speciální pedagogiku. Učila děti s různým typem postižení, ale také v programu běžné základní školy a zajištovala i výchovné poradenství. Po téměř 20 ti letech se ve škole rozloučila a začala jí lákat sociální práce. 

Od roku 2015 působí v rané péči Kolpingova rodina Smečno jako konzultantka pro rodiny s dětmi s nervosvalovým onemocněním a působí v 6-8 krajích. Již druhým rokem vede i dvě poradny pro pečující ve svém regionu na Berounsku a Hořovicku. Zde krásně propojuje zkušenosti ze zdravotnictví, speciální pedagogiky a sociální práce. Ráda cestuje a objevuje nové kultury. Miluje vaření pro svoje nejbližší. Má ráda přírodu a plavání, ale nejraději je se svou rodinoua přáteli.
 
Dcera Natálie studovala střední pedagogickou školu. V sedmnácti si našla brigádu ve vyhlášené restauraci, kde poznala kolegyni Anet. Hned sedly a byly z nich dobré kamarádky. Anet pracovala v restauraci dlouho, a tak se od ní naučila mnoho nových věcí, práce ji šla díky tomu od ruky a celkově spolu prožívaly pohodu na pracovišti. Jitka si všimla, že tráví většinu času se svou novou kamarádkou. Anetu znala, neboť několik let žila s její bývalou kolegyní ze školy.  Natálie sdílela s mámou své zkušenosti z práce, vyprávěla o tom, co nového ochutnala, kolik v daný den obsluhovala hostů apod. Jitka si všímala, jak chodí domů celá rozzářená, s úsměvem na tváři a kdykoliv vypráví o Anet, lehce zčervená, a ještě více zjiskří.  Hlavou ji proběhla myšlenka, jestli mezi nimi není něco více než přátelství. 
Natálie měla v minulosti dvouletý heterosexuální vztah s chlapcem, který byl z důvodu vzdálenosti spíše na dálku. 

Jednoho dne přijela Jitka pro dceru do práce. S Anet se vřele pozdravily a vyprávěla, jak je ráda, že je právě Natálka její kolegyně. Říkala, jak ji jde práce od ruky a rychle se zadaptovala.  Poprvé měla Jitka možnost pozorovat jejich vzájemnou interakci a komunikaci, která se nesla ve znamení láskyplného jiskření dvou zamilovaných bytostí. Doma pak ještě rozebíraly zážitky z práce.

Vztah matky a obou dcer byl vždy otevřený a přátelský. Rády si vzájemně vyprávěly a dcery tyto hezké společné chvíle vtipně nazývají „Gaučink session s mámou“. Nebyl důvod k obcházení „kolem horké kaše“ a tak se Jitka narovinu zeptala Natálky, zda spolu chodí a jak to mezi nimi vlastně je. Natálka se rozplakala...Jak Jitka řekla: „Cítila jsem, že pro ni, jako pro dceru bylo najednou hodně těžký o tom se mnou mluvit. Nejdřív si o tom nechtěla vůbec povídat. Možná prožívala pocit studu, potřebu vlastní intimnosti se mnou nechtěla sdílet, bylo jí to nepříjemný“! „Zároveň jsem věděla, jak je pro ni vlastně důležitý, že tady teď v tuhle chvíli jsem a cítila jsem v tom její potřebu – být spolu potichu. 
        
Pak se prolomily ledy a Natálka začala popisovat své pocity, že sama vlastně neví, jak to je, že tomu sama nerozumí, co cítí. Plakala a měla potřebu opakovat, že není lesba, ale že se jí jenom občas líbí i nějaký holky a že neví proč. Vysvětlila mámě, že pohlaví u ní nehraje roli, že ji záleží na tom, co k tomu druhému člověku cítí, jestli je s ním šťastná. Řekla, že s Anet je jí moc hezky, že si rozumí a že má přesně ty vlastnosti, které by si od partnera přála a očekávala. I když to Jitka tušila, tak byla samotnou realitou překvapená. Trvalo asi týden, než se jí vše podařilo nějak uchopit a přiznává, že ty první dva dny proplakala. 

Své pocity popsala: „Zmocnil se mě hroznej a nepopsatelnej strach. Najednou jsem se o ní začala zase bát, jako když byla malá. Nebylo to o tom, že bych byla nešťastná nebo se na ni zlobila nebo se styděla, že je lesba nebo že bych tu realitu chtěla popřít. Já jsem se vážně bála!  Měla jsem potřebu ji zase chránit, ale nebylo proč. Žádné bezprostřední nebezpečí nikde nebylo.  Jen mi celou dobu a několik dní běželo hlavou, jak to bude mít těžký“! 
 
Nemohla ubránit pocitům a obavám, že bude Natálka čelit dvojnásobné diskriminaci. Bála se o svou dceru, že to bude mít ještě těžší, protože být Romkou a lesbou není jednoduché. Byla to nakonec právě dcera, která to měla v hlavě hezky srovnané. Sdělila mámě, že ji je jedno, jak to bude vnímat okolí, že ona nic špatného nedělá, jen to má prostě jinak a pokud se k ní někdo nebude chovat hezky, nebude toho člověka řešit, protože to je jeho cesta a ona nemá zapotřebí někomu dokazovat, jaký je člověk a zpovídat se ze svých pocitů. Dále sdělila mámě, že ve třídě ani na škole rozhodně není jediná, že má kolem sebe opravdu mnoho kamarádek, které mají přítelkyně a jsou spolu pravdu šťastné. Byla to nakonec právě Natálka, která svým mladistvým nadhledem pomohla mámě podívat se na celou věc jejíma očima. 
  
V rodině Jitky, a to i v té širší, je např. vztah k homosexualitě velmi svobodný. Jitky a jejího bratra nejlepší kamarád z dětství a jejich svatební svědek je gay a byla to právě Jitka, která byla u jeho coming outu. Byla jedním z prvních lidí, které se svěřil se svými pocity a ona ho podpořila. Mezi svými přáteli mají jako rodina několik homosexuálních párů a obecně je pro ně homosexualita naprosto přirozenou součástí moderní lidské společnosti.
          
Co se týká širší rodiny přijala to také velmi i dobře. Seznámení proběhlo na oslavě Natálky osmnáctin. Jitka však doporučila dceři, aby o Anet řekla rodině ještě před samotnou oslavou. Cítila, že bude lepší, když na to budou ostatní připraveni a měli čas se s tím vypořádat, protože pro některé z nich tato skutečnost může být trochu těžší. Pro Jitku bylo důležité, aby to řekla především svým prarodičům, tetám a strýcům, protože to, že jdou „té malé holčičce“ na její osmnácté narozeniny už je pro ně samo osobě dost emocionální.  Jitka nechtěla, aby je zbytečně uvedla do rozpaků. Ani jedna strana by si oslavu nemohla řádně užít, a to by byla velká škoda. Dospělost vnoučete je pro prarodiče možná důležitějším mezníkem v jejich životě než pro jeho rodiče. 
 

 
Celý rozhovor uzavřela Jitka slovy, jak ji tato zkušenost zase sdělila něco o ní samotné: „Opět jsem měla možnost si připomenout, jak je pravá láska doopravdy bezpodmínečná. Jak obrovskou sílu mateřská láska má, jak si neklade žádné nároky ani podmínky. Jak je čistá a přirozená. To, že má moje dcera přítelkyni, nemění nic na tom, že je to stále ta moje hodná Natálka, která je pro nás opravdovým darem“! 
K tomu ještě následně dodala: “Každá máma má nejradši to svoje aktuálně nejslabší mládě.” Neznamená to, že by Natálka byla slabší, než její sestra nebo slabší, protože je lesba, ale v danou chvíli ji cítila jako více zranitelnou, a tudíž o ní měla zpočátku větší strach. „Kdyby se jednalo o moji druhou dceru, vnímala bych to naprosto stejně!”
 
“Proč bychom si měli idealizovat svoje děti, když sami nejsme ideální.” 
 
Jitka nabízí podporu a bezpečné prostředí rodičům, kteří si prochází stejnou situací. 
Pokud Vás svíjí strach nebo nevíte, jak se k tomu postavit, nebojte se Jitku kontaktovat. Můžete ji kontaktovat prostřednictvím FB – Jitka Hatinová